MEDICÍNA PRO PRAXI / Med. Praxi. 2023;20(4):236-239 / www.medicinapropraxi.cz 238 MEZIOBOROVÉ PŘEHLEDY Paliativní péče (jak komunikovat s pacientem) ré bychom měli umět odpovědět (péče o příbuzného v domácí péči, příspěvky na péči, předpis léků – kdo? jak – osobně? e‑recept? Na co vše se připravit, pokud bude pečovat rodina doma; kdo jí pomůže, když si jako pečující nebude vědět rady atd.). Dostatek času a nerušené místo pro rozhovor. Vstupní rozhovor při převzetí do PP může být časově náročnější, ale pokud se v něm řekne a vyjasní vše potřebné a naplánuje se srozumitelně další plán péče, lze se do budoucna vyhnout komunikačním problémům. Při rozhovoru je žádoucí přítomnost rodiny – pokud si to pacient přeje. Vždy je dobré si pravdivě a srozumitelně vyjasnit, co nemocný ví, co si přeje vědět a jaké informace naopak odmítá. Rozhovor je vhodné vést stručně, jasně. Opakovaně je doporučené ověřovat si, zda podaným informacím pacient a rodina rozumí. Součástí komunikace je prostor pro vyjádření emocí nemocného a rodiny. Všechny postupy a rozhodnutí dělat spolu s pacientem a jeho souhlasem. Vždy zapisovat do dokumentace informaci o rozhovoru s pacientem rodinou, stručně popsat obsah rozhovoru (tím lze předejít komunikačnímu šumu a je zajištěna péče). V nácviku vedení hovoru při sdělování špatných zpráv může pomoci strukturovaný protokol SPIKES. Co by měla vědět rodina o výživě umírajícího pacienta K nejčastějším symptomům pokročilého onemocnění patří nechutenství. Tento problém bývá pacientem a rodinou vnímán negativně. Navíc je to většinou jediná věc, kterou rodina může ovlinit a které rozumí. Je dobré s pečujícími probrat otevřeně problematiku výživy, a to proto, že někdy pečující nutí nemocného jíst a pít, a tím mu paradoxně nechtěně mohou zhoršovat QoL (pacientovi je po jídle špatně, může vdechnout sousto, může mít bolesti břicha). Co by tedy rodina měla o výživě v PP vědět? Pacient obvykle nepociťuje hlad (málo se pohybuje, nemá žádný energetický výdej, to, co sní, mu může stačit, a množství stravy není možno srovnávat s obdobím, kdy byl zdráv). Je doporučeno nenutit nemocného do jídla, jíst častěji menší porce, doplňovat jídlo sippingem. Úprava, složení a výběr stravy dle preferencí a přání pacienta. Snížený příjem potravy je normálním projevem nevratného selhávání funkce organismu, dodané živiny pacient ani není schopen využít. Příjem potravy sondou nebo infuzí nezastaví zhoršování celkového stavu, neprodlouží život, naopak může konec života zhoršit. Otázka příjmu potravy je pro pacienta delikátní i v závěru života, je možné vyhovět všem jeho přáním. V případě zhoršení příjmu potravy možno podávat tekutiny po lžičkách, stříkačkou, zapojení rodiny do krmení, do péče o dutinu ústní nemocného atd. Doporučení ke komunikaci v PP pro zdravotníky (3) Vhodná je nedirektivnost, úcta k nemocnému a jeho blízkým. Informovaný nemocný většinou ví nejlépe, co je pro něho dobré, a zdravotník by jeho přání a rozhodnutí měl respektovat. Pacienti i rodina oceňují zvláště čas, který jim zdravotník věnuje, ať již aktivně naslouchá, nebo mlčí. Umění ve vhodné chvíli mlčet je velmi důležité. Překonání úzkosti a nejistoty z rozhovoru – hovory o ukončení léčby, o umírání nemusí být pro zdravotníky komfortní. Každý k tomuto rozhovoru může přistupovat trochu jinak, ale zásadní je být empatický, být informován o pacientovi, hovořit s ním s respektem a být připraven na jakoukoli reakci druhé strany. Autenticita je extrémně důležitá – „jsem tady a teď jen pro vás a pro řešení vašich potíží“. Empatie. Profesionální přístup, znalost případu pacienta. Obecná doporučení pro praxi Umění dobře komunikovat je základní dovedností v péči o pacienta. V současné době je k dispozici široká škála možností, jak se v umění komunikace vzdělávat. Patří sem například intenzivní kurz komunikace závažných zpráv ESPERO pořádaný Centrem paliativní péče, z. ú., Praha. IPVZ Praha pořádá specializační kurz Komunikace v paliativní medicíně. Každý zdravotník, který se chce věnovat paliativní péči, si tak může najít svou cestu jak prohlubovat své komunikační dovednosti. Praktický lékař má veškeré podklady pro zajištění PP u svých pacientů. Zásadním faktem je, že praktický lékař pacienta a jeho rodinu dobře zná. Může být tedy připraven na určitý (pro rodinu specifický) způsob komunikace. Lékaři jiných odborností, specialisté, kteří se dosud o nemocného starali, tuto komplexní znalost pacienta a rodiny nemají. Druhým důležitým faktem je časová a vzdálenostní dostupnost zdravotní péče. Pacient v rámci PP nemusí dojíždět do velkého zdravotnického zařízení, kde byl dosud léčen. Toto zdravotnické zařízení bývá ve velké vzdálenosti od místa Jakou mám diagnózu? Jakou mám prognózu? Jaké potíže mi nemoc působí (bolest, dušnost, únava, nespavost ap.)? Jak kvalifikovaně zdravotnící mé obtíže řeší? Mám se na koho obráti když se mi přitíží? Jsem depresivní? Jak zvládám nejistotu? Jak zvládám frustrace? Jak zvládám tělesný diskomfort? Mohu dělat věci, které mě těší a uspokojují? Žil jsem dobře? Má můj život ještě smysl? Mám pocit viny, zatrpklosti…proti nějakému člověku, proti Bohu…? Mám strach z umírání a smrti? Bude něco po smrti? Mám funkční rodinu? Mám přátele? Mám nějaké širší společenství, kam patřím (sportovní klub, církev)? Mám nezaplacenou hypotéku? Kdo se postará o mé děti, až já nebudu? Kvalita života? Obr. 2. Kvalita života
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=