www.medicinapropraxi.cz / Med. Praxi. 2024;21(1):26-29 / MEDICÍNA PRO PRAXI 29 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Nefarmakologická léčba obezity zátěží s možností postupného navyšování. Výběr pohybových aktivit mnohdy záleží na stavu nosného aparátu. Výhodné je z hlediska motivace pacienta využití moderních telemedicínských přístrojů na bázi chytrých hodinek nebo mobilních telefonů. Pacient si pak může porovnat své sportovní výkony i retrospektivně, nebo si je ukládat v aplikacích (např. www.casprozdravi.cz). Zvýšení energetického výdeje navozené fyzickou aktivitou přispívá u jedinců s nadváhou nebo obezitou ke snížení tělesné hmotnosti nebo k udržení dosaženého úbytku tělesné hmotnosti. Vedle poklesu tělesné hmotnosti dochází navíc ke zlepšení biochemických ukazatelů neinfekčních onemocnění hromadného výskytu. V konečném důsledku tak dochází ke zlepšení zdravotního stavu jedince. Obecně platí, že jakékoli zvýšení pohybové aktivity je zdraví prospěšné, a i malá aktivita působí aditivně, pokud je prováděna opakovaně (7, 9, 12). Pokud uvážíme, že fyzická aktivita tvoří až čtvrtinu celkového denního energetického výdeje, máme k dispozici nástroj, jak účinně a účelně vydávat energii přijatou v potravě. Je mnohdy obtížné přesvědčit obézní pacienty, aby zvýšili svoji fyzickou aktivitu. Obézní pacient preferuje dle našich zkušeností raději nereálné a zázračné diety (většinou s krátkodobým efektem), než pravidelnou fyzickou aktivitu. Zvýšená fyzická aktivita vede k nárůstu svalové hmoty, a proto efekt redukce tělesné hmotnosti nemusí být hned patrný, i když dochází k redukci tukové tkáně. To je viditelné zejména na obvodu pasu. Na rozdíl od přísných hypokalorických diet je efekt redukce tělesné hmotnosti pohybem zdlouhavějším procesem, a ne každý pacient má motivaci pokračovat ve fyzické aktivitě, když nevidí okamžitý výsledek svého snažení. Důležité je tak motivovat pacienta i slovně, pochválit ho jen za malý úbytek hmotnosti nebo snížení obvodu pasu. Provádění pravidelné pohybové aktivity má svůj významný podíl na snížení rizika vzniku kardiometabolických, ale i jiných onemocnění. Se stále vyšším zastoupením automatizace ve výrobě, úbytku pracovních pozic, které vyžadují fyzickou aktivitu, a sedavým způsobem pracovního, ale i osobního života, je adherence většiny lidské populace k pravidelnému pohybu velmi nízká. Důsledné a pravidelné provádění pohybové aktivity jako součásti primární prevence je základním preventivním opatřením, vedoucím ke snížení prevalence obezity a ostatních neinfekčních onemocnění hromadného výskytu (13). Psychologické přístupy Psychologický přístup k obéznímu pacientovi přesahuje rámec tohoto sdělení a není zpravidla součástí práce lékaře prvního kontaktu. Příslušný psycholog by měl diagnostikovat psychogenní složky, které se podílí na nesprávných stravovacích návycích pacienta a následně v rámci vlastní terapie ovlivnit motivační chování a správné uspokojování emocionálních potřeb konkrétního pacienta. Závěr Léčebnou intervencí u obézního pacienta je třeba dosáhnout dlouhodobé negativní energetické bilance, a to snížením příjmu energie z potravy současně se zvýšením výdeje energie pohybovou aktivitou. Základním předpokladem pro úspěšnou konzervativní léčbu obezity je spolupracující a motivovaný pacient. Bez motivovaného pacienta je adherence k režimovým opatřením nízká a nelze očekávat výsledky v podobě dlouhodobé redukce a následného udržení optimální tělesné hmotnosti. Nabízí se využít bližší vztah pacienta k jeho praktickému lékaři, který může posloužit jako motivace k preventivnímu chování. Základem každé léčby nadváhy nebo obezity je samozřejmě elementární dodržování dietních a režimových opatření, která zde představují typickou ukázku primární prevence. Výše popsaná opatření by měla být v populaci obecně vžitá. Přesto a bohužel nejsou obecně přijímána laickou veřejností jako dostatečně účinná. Vychází ze současného zdravotního stavu a chování české populace, kde převažuje sedavý způsob života a naprosto nedostatečná pohybová aktivita. To spolu se snadným přístupem populace ke kalorické stravě vede k nárůstu tělesné hmotnosti a zmnožení celkového tělesného tuku. Pouze komplexní přístup k obéznímu pacientovi s využitím všech dostupných preventivních metod i vlastní terapie dává šanci na úspěch. Výše uvedená preventivní opatření jsou výrazně levnější než další terapeutické postupy založené na farmakoterapii, metabolické chirurgii nebo pak vlastní hospitalizační péči o polymorbidní a rizikové obézní pacienty. Rozvinuté vlastní onemocnění je pak celoživotní, s veškerými dopady na zátěž zdravotnického systému a zvýšení pracovní neschopnosti u dospělé populace. Jako nutnost se také jeví důsledná edukace pacientů napříč medicínskými obory, a to nejenom zdravotnickým personálem, ale i formou hromadných sdělovacích prostředků. Zde nastupuje významná role praktického lékaře, který může a musí hrát klíčovou roli v prvotní edukaci pacienta. Všeobecný praktický lékař je zásadním prvkem v provádění dlouhodobé primární a sekundární prevence kardiovaskulárních a metabolických onemocnění. Práce byla podpořena MO ČR – DZRO Univerzity obrany, Fakulty vojenského zdra‑ votnictví Hradec Králové – Klinické obory II (DZRO‑FVZ22-KLINIKA II). LITERATURA 1. Měřinská S. Životní podmínky českých domácností. Český statistický úřad, 2. 2. 2023. Available from: www.czso.cz/documents/10180/205587887/csu_tk_silc_2022_prezentace. pdf/dc9e03bb-375c-432f-9d7a‑d8a0a51f1f72?-version=1. 0. 2. World Health Organisation. Addressing key public health and health policy challenges in Europe. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe, 2010. 3. Bencko V. Primární prevence nemocí, současná úskalí a šance. Prakt Lék. 2011;91:127-130. 4. Kotulán J. K účinnosti našich zdravotních programů. Hygiena. 2015;60(2):81-85. 5. Durrer Schutz D, Busetto L, Dicker D, et al. European practical and patient‑centred guidelines for adult obesity management in primary care. Obes Facts. 2019;12:40-66. 6. Hainer V. a kol. Základy klinické obezitologie (3., zcela přepracované vyd.). Praha: Grada; 2021. 7. Matoule MA, kol. Manuál praktické obezitologie (2., rozšířené vydání). Praha: NOL; 2019. 8. Zlatohlávek L, a kol. Klinická dietologie a výživa (2. rozšířené vydání). Praha: Current Media; 2020. 9. Pavlík V, a kol. Vybrané kapitoly z preventivní medicíny. Brno: Univerzita obrany Brno; 2021. 10. Lašák P, Pavlík V, Fajfrová J, et al. Pravidelná pohybová aktivita v Armádě České republiky. Mil Med Sci Lett. 2018;87(3):126-133. 11. Sovová E. Chůze anebo kolik kroků stačí, abychom byli zdraví. Med Praxi. 2023;20(1): 71-72. 12. Jakicic JM, Kelliann KD. Obesity and physical exercise. Minerva Endocrinol. 2021;46(2):131-144. 13. Svačina Š, Fried M, Býma S, a kol. Obezita. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Praha: SVL; 2018.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=