www.medicinapropraxi.cz 56 FARMAKOTERAPIE AKTUÁLNĚ Aktuální doporučení pacientům pro samoléčbu sezónních respiračních onemocnění MEDICÍNA PRO PRAXI molem zejména u starších osob, malých dětí, pacientů s hepatální insuficiencí a u pacientů užívajících látky indukující jaterní enzymy (karbamazepin, fenobarbital, rifampicin, třezalka tečkovaná, alkohol apod.), případně u pacientů s deplecí glutathionu (cystická fibróza, malnutrice apod.). Předávkování a následné až fatální poškození jater je pravděpodobnější u těchto pacientů, kteří užili dávku vyšší než 6 g paracetamolu (4, 16). Interakce: Při dlouhodobém každodenním podáváním paracetamolu nebo dávce vyšší než 2 g/den s warfarinem může dojít ke zvýšenému riziku krvácení. Isoniazid může zvyšovat účinek i toxicitu paracetamolu. Paracetamol může snižovat účinek současně podávaného lamotriginu. (4, 14). Kontraindikace: Zvýšené opatrnosti při užívání paracetamolu je třeba dbát u pacientů se závažnou hepatální a renální insuficiencí (4). Kašel Kašel, latinsky tussis, je obranný reflex sídlící v prodloužené míše (medulla oblongata), při kterém jsou odstraňovány z dýchacích cest hlen nebo dráždivé látky. Při akutních respiračních infekcích se u většiny pacientů objevuje na začátku infekce suchý dráždivý kašel, který po dvou až třech dnech přechází v produktivní kašel, bývá nekomplikovaný a trvá maximálně 3 týdny (4, 17). Antitusika Antitusika jsou doporučena na dráždivý kašel bez produkce hlenu. Rozdělujeme je na centrální, působící v prodloužené míše tlumením centra pro kašlací reflex a na periferní (17, 18). DEXTROMETHORFAN Dextromethorfan je volně prodejné antitusikum kodeinového typu působící centrálně. V terapeutických dávkách nevyvolává analgezii a nepůsobí depresi dechového centra. Jedná se o prodrug, kdy se v těle přemění dextromethorfan na methorfan, který působí antitusický efekt. Interakce: Při souběžném užívání dextromethorfanu a sedativ může dojít k potenciaci účinku. Dextromethorfan by neměl být používán u pacientů léčících se IMAO a SSRI. Dextromethorfan se metabolizuje přes CYP2D6, proto není vhodné kombinovat se silnými inhibitory tohoto enzymu pro riziko toxických účinků dextromethorfanu. Kontraindikace: Dextromethorfan je kontraindikován u dětí do 6 let, dále pak při nadměrné produkci hlenu. Dextromethorfan je kontraindikován při současné terapii IMAO a SSRI. BUTAMIRÁT Butamirát je centrální antitusikum nekodeinového typu, které neovlivňuje dechové centrum, a navíc snižuje odpor dýchacích cest. Výhodou oproti kodeinovým antitusikům je, že nezpůsobuje ospalost, zácpu a nevzniká na něj návyk. Kontraindikace: Butamirát je kontraindikován do 2 měsíců a v prvním trimestru těhotenství. Zvýšená opatrnost podávání butamirátu by měla být u druhého a třetího trimestru gravidity a u pacientů se závažnou jaterní a renální insuficiencí. LEVODROPROPIZIN Levodropropizin je periferní antitusikum s přidruženými antialergickými a antibronchospastickými účinky. Kontraindikace: Levodropropizin je kontraindikován během gravidity, kojení, u pacientů s bronchiální hypersekrecí, mukociliární funkcí, při vážném poškození funkce jater (4). Mukolytika Mukolytika patří do skupiny léčiv s expektoračním účinkem. Látky podporující vykašlávání by se obecně neměly podávat společně s antitusiky pro riziko hromadění hlenu v dýchacích cestách. Mezi mukolytika patří N-acetylcystein, erdostein, ambroxol, bromhexin, guaifenesin (18). N-ACETYLCYSTEIN N-acetylcystein je v těle přeměňován na aktivní metabolit cystein, který rozvolňuje disulfidové můstky mukopolysacharidových vláken ve sputu a tím snižuje jeho viskozitu a usnadňuje vykašlání. N-acetylcystein má ve své molekule SH skupiny, které interagují s volnými radikály a díky tomu působí antioxidačně. Interakce: Při podávání tetracyklinu, případně penicilinu, aminoglykosidu, cefalosporinu může docházet ke snižování účinku antibiotik, proto je vhodné dodržet dvouhodinový rozestup mezi dávkami antibiotik a acetylcysteinu. Kontraindikace: N-acetylcystein je kontraindikován do 2 let věku a u pacientů s aktivním žaludečním a duodenálním vředem. Opatrnost je třeba věnovat při podávání u pacienti s astmatem pro riziko bronchospasmu. Tab. 2. Fytoterapie kašle (7, 8) Název rostliny Lékopisná droga Účinky/použití Thymus vulgaris Thymus zygis Thymi etheroleum Thymi herba Zvyšuje mukociliární clearence, mukolytické účinky Hedera helix Hederae folium Stimuluje gastrickou mukózu a tím reflexivně zvyšují bronchiální sekreci Kombinace břečťanu a tymiánu s opatrností u pacientů s alergií na celer, břízu, hluchavku v anamnéze Rod Pelargonium Geranii etheroleum Stimuluje pohyb řasinek a epiteliálních buněk, má mírně antibakteriální a antivirové účinky, lze použít na akutní i chronickou bronchitidu Používat opatrně u pacientů s autoimunitními chorobami, imunodeficitem, chronickými zánětlivými onemocněními Tilia cordata Tilia platyphyllos Tiliae flos Expektorans Chamomilla recutita Matricariae flos Expektorans Častý alergen Eucalyptus globulus Eucalypti etheroleum Má mukolytické a sekretomotorické účinky, protizánětlivý a mírně spasmolytický účinek Lichen islandicus — Má antioxidační účinky při lokálním podání na sliznici dutiny ústní, tlumí dráždění ke kašli díky obsahu slizů Sambucus nigra Sambucus nigrae flos Mukolytikum Plantago lanceolata Plantaginis folium Expektorans, protizánětlivé účinky
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=