Inzulinová rezistence (IR) znamená poruchu v účinku inzulinu a definujeme ji jako stav, při níž normální hladiny inzulinu v plazmě vyvolávají nižší biologickou odpověď organizmu. IR je asociována s řadou onemocnění. Kvantitativně nejvýznamnější část osob s IR tvoří osoby s metabolickým syndromem (MS), který se proto také označuje jako syndrom IR. Tento syndrom, který nacházíme u 25-30 % nediabetické populace, představuje soubor klinických, biochemických a humorálních odchylek, jež vznikají v souvislosti s poruchou účinku inzulinu v metabolizmu glukózy. Pestrost projevů MS je dána skutečností, že IR se nemusí stejnoměrně týkat ostatních účinků inzulinu, například ovlivnění metabolizmu tuků a bílkovin, efektu proliferačního a mitogenního nebo vlivu na sekreci vazoaktivních a trofických faktorů.

Mezi typické součásti syndromu patří kromě IR také hyperinzulinémie, centrální obezita, esenciální hypertenze, některé typy dyslipoproteinémií, porucha glukózové homeostázy a diabetes mellitus 2. typu, hyperurikémie, poruchy hemokoagulace, endoteliální dysfunkce a zvýšení ukazatelů zánětlivé aktivity (CRP, selektiny, adhezní molekuly, prozánětlivé cytokiny). Syndrom se postupně rozrůstá o další biochemické a klinické projevy, jako je například nealkoholická steatohepatitida, ovariální hyperandrogenizmus a hirsutizmus, hyperhomocysteinémie a další. Uvedené klinické projevy se téměř pravidelně sdružují, avšak přítomnost všech odchylek není podmínkou pro vyslovení diagnózy.

Klinický význam MS spočívá v jeho roli při rozvoji aterosklerózy a výskytu kardiovaskulárních komplikací, zvýšení celkové morbidity a mortality a rizika vzniku některých nádorů, například karcinomů tračníku, prostaty, plic a dělohy.

Ve sdělení jsou rozebrány základní principy diagnostiky a péče o nemocné s MS.

Open full article

References