Med. Pro Praxi 2006; 3: 124-128
Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je soubor příznaků a chorobných stavů, které vznikají na základě opakovaných apnoických pauz a/nebo hypopnoí během spánku. Nebezpečí neléčeného syndromu OSA spočívá ve zvýšené morbiditě a mortalitě neléčených pacientů. Diagnostickou metodou volby je polysomnografie zaznamenávající i videosignál a EEG během spánku, screeningovou metodou je jednodušší polygrafie. Vhodný léčebný postup je zvolen dle závažnosti syndromu spánkové apnoe. Obecně lze většině nemocných doporučit režimová opatření (nekouřit, racionální dieta s redukcí nadváhy, zákaz alkoholu na noc apod.). U pacientů s ronchopatií lze použít ortodontická tělíska. Pro pacienty s prokázaným mírným a středně těžkým syndromem spánkové apnoe může být vhodné chirurgické řešení. Nosní průchodnost lze vylepšit pomocí funkční endonazální chirurgie. U nemocných se zúžením veloaryngeální oblasti je léčebnou metodou volby uvulopalatofaryngoplastika. Při zúžení zejména retrolinguálního prostoru lze použít stomatochirurgické řešení, hyoidní myotomie, genioglossus advencement, maxilomandibulární advancement. Nejtěžší pacienty se syndromem spánkové apnoe lze léčit metodou pozitivního přetlaku přístrojem CPAP/BiPAP. Jde o ventilátory generující tlak vzduchu, který proudí nosem či nosem a ústy do dýchacích cest a vytvoří tak pneumatickou výztuž bránící kolapsu horních dýchacích cest ve spánku. V běžné klinické praxi je nutné na syndrom spánkové apnoe myslet a pátrat u našich pacientů s chrápáním po nadměrné denní spavosti. Včas rozpoznaný a správně léčený syndrom spánkové apnoe může pro dobře spolupracujícího pacienta znamenat podstatné zmírnění rizik, která s sebou tato nemoc nese.
Zveřejněno: 1. srpen 2006 Zobrazit citaci