Med. praxi. 2010;7(4):163-167 [Interní Med. 2009; 11(10): 458-462]
Hluboká žilní trombóza a plicní embolizace jsou významný zdravotnický problém s potenciálně fatálními následky. S rostoucím věkem
se riziko žilního tromboembolizmu zvyšuje a je prokázaný fakt, že většina hospitalizovaných pacientů má nejméně jeden rizikový faktor
žilního tromboembolizmu. Bez tromboprofylaxe je incidence objektivně prokázané, během hospitalizace vzniklé hluboké žilní trombózy
u pacientů interních oborů a všeobecné chirurgie asi 10–40 % a u pacientů podstupujících elektivní ortopedické výkony 40–60 %.
Dále bylo prokázáno, že primární tromboprofylaxe, je-li vedena nízce dávkovaným nefrakcionovaným heparinem, nízkomolekulárním
heparinem nebo fondaparinuxem, snižuje riziko žilní trombózy a plicní embolizace a jen mírně nebo vůbec nezvyšuje výskyt těžkých
krvácení. Nepodání adekvátní tromboprofylaxe tedy může být považováno za postup non lege artis.
Deep vein thrombosis and pulmonary embolism are a major health problem with potentially fatal sequelae. The risk of venous thromboembolism
increases with advancing age, and it has been confirmed that most hospitalized patients have at least one risk factor for
venous thromboembolism. When there is no thromboprophylaxis, the incidence of objectively confirmed, hospital-acquired deep vein
thrombosis in internal medicine and general surgery patients is approximately 10 to 40 percent, and in patients undergoing elective
orthopaedic procedures it is 40 to 60 percent. Furthermore, primary thromboprophylaxis, using low-dose unfractionated heparin, lowmolecular-
weight heparin, or fondaparinux, has been shown to reduce the risk of venous thrombosis and pulmonary embolism and to
increase the occurrence of severe haemorrhage only slightly, if at all. Non-administration of adequate thromboprophylaxis may therefore
be considered as non lege artis procedure.
vein thrombosis, pulmonary embolism, prevention.
Zveřejněno: 1. květen 2010 Zobrazit citaci