Medicína pro praxi, 2011, číslo 7

Med. praxi 2011; 8(7 a 8): 310-315

Dlouhodobá léčba osteoporózy

Long term therapy of osteoporosis

MUDr.Martina Skácelová, prof.MUDr.Pavel Horák, CSc., MUDr.Martin Žurek, Ph.D.

III. interní klinika FN a LF UP Olomouc

Klíčová slova: osteoporóza, BMD, vertebrální fraktury, nevertebrální fraktury, bisfosfonáty, raloxifen, stroncium ranelát

Osteoporóza je nejčastějším metabolickým onemocněním skeletu, které vede ke zvýšenému riziku zlomenin. Ve farmakoterapii osteoporózy se používají přípravky snižující kostní resorpci či stimulující kostní novotvorbu. V souvislosti s léčbou osteoporózy existuje řada otazníků ohledně účinnosti a bezpečnosti zejména dlouhodobé antiresorpční terapie, stejně jako s hodnocením jejího efektu či rizik spojených s ukončením léčby. Bisfosfonáty, potentní inhibitory kostní resorpce při dlouhodobém podávání vedou k nárůstu kostní denzity v oblasti bederní páteře a proximálního femuru a snižují riziko vzniku osteoporotických fraktur. Přerušení terapie bisfosfonáty vede k postupnému nárůstu kostní resorpce a poklesu kostní denzity, riziko zlomenin však zůstává minimálně v průběhu prvního roku po vysazení snížené, zejména u dobře spolupracujících pacientek. Přerušení dlouhodobé terapie by mělo být zvažováno individuálně podle hodnocení rizika zlomeniny a po zhodnocení všech případných rizik a prospěchu pro pacienta.

Osteoporosis is the most common metabolic bone disease which leads to an increased risk of fractures. Products used in therapy reduce bone resorption or stimulate bone formation. There are many unanswered questions in the treatment of osteoporosis regarding the efficacy and safety of long-term therapy, as well as an assessment of its effects or risks associated with the discontinuation of treatment. Bisphosphonates are potent inhibitors of the bone resorption, their prolonged use increases bone mineral density in the lumbar spine and hip and reduces the risk of osteoporotic fractures. Discontinuation of bisphosphonates increases the bone resorption and decreased bone mineral density, the risk of fractures is in the first year after discontinuation reduced, especially at high compliant patients. Discontinuation of long-term therapy should be individually considered according to the fracture risk assessment and after the evaluation of potential risks and benefits for the patient.

Plná verze článku