Influenza – a neglected preventable disease
Chřipka je relativně závažná infekce, která v ČR každoročně způsobí onemocnění statisíců obyvatel a ve svém důsledku vede ke zbytečným úmrtím. Nejvyšší výskyt nemocných je zjišťován u školáků a u mladých dospělých, maximum počtu úmrtí je mezi seniory. Chřipka je v současnosti jednou z mála virových infekcí, které jsou schopny vyvolat léčebně obtížně ovlivnitelnou pneumonii a/nebo vést až k náhlému úmrtí. Většina úmrtí po onemocnění pandemickým virem byla primárně spojena s rychle se rozvíjejícím respiračním selháním. Nejdůležitější metodou pro prevenci chřipky a jejích případných závažných komplikací zůstává i nadále očkování. V prevenci šíření onemocnění má význam také dodržování základních hygienických návyků včetně hygieny rukou.
Celiac Disease for Practice
Celiakie je častá autoimunitní choroba dětí i dospělých ve všech zemích světa. Její prevalence v České republice se odhaduje na 1:200– 1:250. Celiakie je diagnostikována v české populaci nedostatečně často a naopak často pozdě. Příčinou je změněný fenotyp s častými extraintestinálními symptomy u dospělých nemocných. Manifestace celiakie závisí nejen na genetické dispozici, ale také na funkci střevní slizniční bariéry, jejíž propustnost je ovlivněna střevním mikrobiomem a slizničním imunitním systémem. Nediagnostikovaná celiakie je provázena malnutricí, přidruženými autoimunitními chorobami a komplikacemi, z nichž některé mají život ohrožující charakter. Jedinou kauzální terapií je finančně nákladná celoživotní bezlepková dieta, tj. úplné vyloučení všech pokrmů obsahujících obiloviny v jakékoliv formě. Četnost kojení je nepřímo úměrná prevalenci celiakie v populaci. Virové enteritidy v prvním roce života poškozují slizniční bariéru a jsou rizikovým faktorem manifestace celiakie. Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR, „Cílený screening celiakie“, umožňuje vyhledat velkou populaci dosud nediagnostikovaných celiaků a zahájit jejich léčbu bezlepkovou dietou.
Drug treatment options for Crohn’s disease and ulcerative colitis
Základ farmakoterapie idiopatických střevních zánětů (IBD) tvoří aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a v poslední době také biologická léčba. Aminosalicyláty (sulfasalazin, mesalazin) jsou vhodnými léky pro útočnou a udržovací léčbu nemocných s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou (UC). U ohraničených tvarů této nemoci se podávají lokálně ve formě čípků nebo rektálních nálevů, event. pěny. U nemocných s rozsáhlým postižením tlustého střeva je vhodná perorální terapie event. v kombinaci s lokální léčbou. Význam aminosalicylátů v terapii Crohnovy nemoci (CN) je v poslední době poněkud menší než tomu bylo dříve. Využívají se především v profylaktické léčbě recidivy CN po provedené střevní resekci. Glukokortikoidy se systémovým účinkem mají mocný protizánětlivý efekt a jsou využívány v perorální nebo parenterální léčbě u nemocných s těžším průběhem ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci. Jejich dlouhodobé podávání je však zatíženo vysokým rizikem závažných nežádoucích účinků, jejichž intenzita narůstá s dávkou a délkou podávání. Ukázalo se, že glukokortikoidy nemají význam v prevenci relapsu IBD. Topické steroidy (budesonid) jsou první terapeutickou volbou u ileocékální formy CN s mírnou až střední aktivitou. Imunosupresiva, především tiopuriny, jsou indikována v terapii chronicky aktivních forem IBD, u některých mimostřevních projevů a v léčbě fistulující Crohnovy nemoci. V praxi jsou především využívána pro jejich tzv. kortikosteroidy šetřící efekt. Od počátku milénia byla do terapie střevních zánětů zavedena biologická léčba. Jedná se o podávání chimérické nebo kompletně humánní protilátky, která je namířena proti tumor nekrózujícímu faktoru alfa, který je uvolňován do tkání a tělesných tekutin z aktivovaných leukocytů v průběhu zánětlivé reakce. U 80 – 90 % nemocných s IBD, kteří nereagovali na konvenční terapii kortikosteroidy a imunosupresivy, vede biologická terapie k významnému zlepšení stavu nebo dosažení remise.
Treatment of allergic diseases
Autor předkládá přehled současných možností léčby alergických onemocnění v běžné klinické praxi, hlavně při léčbě alergické rýmy, průduškového astmatu, alergických projevů na kůži a zmiňuje i principy léčby anafylaktických stavů.
Pain during pregnancy and lactation
Léčba bolesti v období těhotenství a kojení přináší určitá omezení ve výběru analgetik. Důvodem je možné negativní ovlivnění plodu během gravidity a kojence v období laktace. Článek přináší přehled analgetik a jejich možnost užití v tomto období podle současných právních podkladů a dostupných klinických studií.
Internal timing system
Cirkadiánní systém dává organizmu vnitřní denní program a může plnit i funkci kalendáře. Je to systém integrující: zahrnuje centrální hodiny, které koordinují a synchronizují oscilace v periferních orgánech. Současně se cirkadiánní systém vztahuje ke svému okolí, neboť je periodicky seřizován vnějšími podněty, zejména světelnými. Nauka o čase v biologii, zabývající se převážně cirkadiánní rytmicitou, neboli tzv. chronobiologie, zasahuje do četných odvětví teoretické medicíny, jako je fyziologie, biochemie, molekulární biologie, neurobiologie. Zasahuje však i do klinických oborů – vnitřního lékařství a endokrinologie, pracovního lékařství, neurologie, psychiatrie, onkologie apod. Zasahuje téměř všude. Je proto nutné jí věnovat pozornost a porozumět jí. A zasahuje i nás. Vede nás k uvědomění si toho, že je nutné zachovávat pravidelný denní řád, abychom úkony během dne vykonávali v době, kdy je na to náš organizmus připraven a nebyly nám tak zátěží.
Biomechanical perspective on the female pelvic floor structure
Rekonstrukční chirurgické výkony na ženském pánevním dnu zaznamenaly v posledních 20 letech významné změny. Příčinou těchto změn byl především komplexní pohled na malou pánev, způsobený podrobnými anatomickými studiemi, které si kladou za cíl nejen popsat jednotlivé pánevní struktury, ale dívají se na ně v širším kontextu jako na funkční součásti, které se vzájemně ovlivňují. Moderní metody si kladou za cíl přesné určení poškozených struktur. Jejich funkci se pak snaží cíleně obnovit, pokud možno miniinvazivním způsobem. Proto dnes, více než kdy jindy, je solidní znalost anatomie pánevního dna naprosto nezbytným požadavkem jednak pro úspěšné provádění operačních výkonů, jednak k efektivní komunikaci mezi specialisty, kteří se poruchami pánve zabývají. Cílem tohoto článku je předložit aktuální anatomické vědomosti s vyjádřením názorů na biomechanický význam jednotlivých anatomických struktur.
Tinnitus at a general practitioner’s surgery
Tinitus (ušní šelest) je symptom. Může trvat několik sekund nebo téměř celý život. Lze jej rozdělit na objektivní a subjektivní. V převážné většině případů se jedná o subjektivní tinitus, tj. nezachytitelný vyšetřujícím. Může být příznakem různých nemocí, vést k psychické alteraci pacienta a vážně omezit jeho běžné aktivity i odpočinek. Dle zjištěných etiologických faktorů, doby trvání tinitu a výsledků vyšetření je terapie individuální. Léčbu lze rozdělit na medikamentózní, fyziatrickou, fyzikální, psychiatricko-psychologickou, alternativní, chirurgickou a kombinovanou. Součástí terapie je i vyloučení možných vyvolávajících faktorů, a to biologických, sociálních a fyzikálních. Vzhledem k tomu, že se jedná o symptom a může být způsoben řadou nemocí, zvláště vnitřního ucha, měl by být pacient s tinitem vyšetřen co nejdříve, a to ve specializované otorinolaryngologické ambulanci. Uvedené vyšetřovací a terapeutické postupy jsou pro lepší přehlednost popsané z pohledu ORL lékaře. Doufám však, že i tak budou následující řádky pro praktické lékaře přínosem.
Ability to identity disoiders in the elderly self - care and compensation
Domácí prostředí sehrává významnou roli v udržení soběstačnosti seniora po co nejdelší dobu. Hlavní význam pro zachování soběstačnosti je kladen na uchování pohybu a psychosociálního rozvoje osobnosti. Není-li jedinec schopen z různých důvodů zvládat běžné aktivity denního života a naplňovat své základní potřeby v domácím prostředí, stává se jedincem nesoběstačným, až závislým na okolí. Nezbytné je co nejrychlejší odhalení nebo předcházení tohoto stavu a zajištění takové péče, která bude vyhovovat konkrétní osobě a umožní jí vést co nejkvalitnější život v domácím prostředí či v prostředí, nejvhodnějším vzhledem k jeho zdravotnímu stavu.
Výroční kongres Evropské společnosti pro hypertenzi se konal v kongresovém centru v Miláně ve dnech 17. 6.–20. 6. 2011. Program setkání byl koncipován formou vyzvaných přednášek, ústních a posterových sdělení původních vědeckých prací a firemních sympozií. Kromě diagnostiky a léčby arteriální hypertenze se věnovala velká část konference problematice prevence kardiovaskulárních onemocnění.