Management of hypertension in specific settings and in the presence of comorbidities
Léčba hypertenze je převážně v péči praktika, jen občas je nutno vyhledat pomoc specialisty. Nicméně lékař prvé linie musí léčit nemocného, který má řadu přidružených chorob, která přináší svá specifika. Optimální terapeutický přístup k hypertonikovi ovlivňuje řada faktorů: věk, přidružené choroby, vlastní výše krevního tlaku, medikace komorbidit, spolupráce nemocného a řada dalších faktorů. Výběr nejvhodnějšího léku, který nejlépe přispěje ke zlepšení prognózy nemocného a současně bude dobře tolerován, pak závisí na odhalení a respektování těchto zákonitostí. Předložený souhrn ukazuje, jaké jsou současné názory na léčbu hypertenze u seniorů, diabetiků, nefrologických nemocných, kardiaků se srdečním selháním či s chlopenními vadami, na léčbu hypertenze v těhotenství či u nemocných s rezistentní hypertenzí nebo s hypertenzní krizí. Z daného výčtu se zdá, že léčba hypertenze bude takový „crux medicorum“, naštěstí však základní principy lze aplikovat na většinu situací a vystačíme s relativně málo léky. Nicméně i mezi běžně užívanými antihypertenzivy jsou významné rozdíly nejen mezi skupinami, ale i uvnitř skupin.
The patient with thyroid disease in the general practitioner’s surgery
Výskyt onemocnění štítné žlázy v populaci lze četností srovnat s incidencí diabetu. O pacienty s chorobou štítné žlázy není evidentně nouze. Klasický propedeutický přístup v kombinaci s moderní ultrasonografií opírající se o dostatečně široké, dostupné spektrum laboratorních metod umožňuje lékaři, který je v problematice orientován, stanovit již v ambulantním režimu s poměrně velkou přesností a spolehlivostí diagnózu tyreopatie. Dostupnost a relativní lehkost s níž lze často dospět k závěru může svádět k mylné představě, že diagnostický proces je snadný a bez úskalí. Že tomu tak není, by čtenáře měly přesvědčit následující řádky.
Secondary endocrine hypertension
Sekundární endokrinní hypertenze tvoří 1–5 % všech hypertenzí. Etiologicky se mezi ně řadí primární hyperaldosteronizmus a ostatní mineralokortikoidní hypertenze, Cushingův syndrom, feochromocytom, hyperparatyreóza, akromegalie, hypertyreóza, hypotyreóza a některé jiné méně časté endokrinopatie. První tři jmenované příčiny často patří mezi rezistentní hypertenze. Odhalení a odstranění sekundární příčiny může pro pacienta znamenat i úplné vyléčení.
Do we use antimicrobial therapy?
Celosvětová situace nutí experty k zamyšlení nad zhoršující se situací v účinnosti antimikrobiální terapie. Narůstání antimikrobiální rezistence se stává globálním zdravotnickým problémem. Racionální používání antibiotik je nezbytným předpokladem zachování účinné antibakteriální terapie pro budoucí generace. Významnou skutečností je dosažený konsenzus o mezinárodní spolupráci v této oblasti. Nevhodně doporučená antimikrobiální terapie s sebou nese riziko mikrobiální rezistence, lékové toxicity, nežádoucích interakcí i jiných komplikací terapie. Nezbytné předpoklady úspěchu ve snaze alespoň zpomalit antimikrobiální rezistenci jsou známé. Nejsou však vždy dosažené a respektované. Jde především o existenci kvalifikovaného týmu mikrobiologů, farmaceutů a infektologů, uvážlivé indikování antibiotické léčby jen při důvodném podezření z bakteriální etiologie a adekvátní informování veřejnosti o používání antibiotik. Potřeba nových antibiotik je nezbytná, jejich zařazení do běžné praxe však musí být uvážlivé. Lze doporučit jejich použití pouze ve vybraných situacích.
Treatment of osteoporosis – current opportunity
Osteoporóza je závažný zdravotnický problém způsobující každoročně milióny zlomenin u nemocných na celém světě. Indikace k terapii v současné době vyplývá z měření kostní denzity pomocí denzitometru nebo z přítomnosti typické osteoporotické zlomeniny v anamnéze pacienta. Objevují se další možné rozhodovací algoritmy k indikaci terapie (FRAX™). Současná terapie sestává z nefarmakologické a farmakologické části, které se nezbytně doplňují. Farmakologickou terapii lze rozdělit na principiálně dvě skupiny – antikatabolickou a osteoanabolickou. Finančně náročná terapie by měla být vyhrazena pro nejtěžší skupiny pacientů s manifestovanou osteoporózou.
Chlamydia infection: symptoms, diagnosis, treatment and interpretation of results
Chlamydiové infekce, jejich průběh, trvání a vážnost závisí v prvé řadě na makroorganizmu, člověku, který onemocnění prodělává a na druhé straně na virulenci vlastní bakterie. Čeleď Chlamydiaceae mají unikátní biologické vlastnosti, jsou to nitrobuněční parazité vybavení MIP antigenem, proteinu, který intracelulárnímu přežití napomáhá. Získávají energii z hostitelských buněk – energetičtí parazité. Jejich patogeneze vychází z přímé destrukce buněk sliznic, které napadají – hlavně urogenitální trakt, dýchací cesty a spojivky oční. Bez laboratorního přímého průkazu / PCR, ELISA, ev. kultivace/ nelze chlamydiové onemocnění diagnostikovat. Nepřímý průkaz je přínosem a má význam při chlamydiové pneumonii, kde se detekují IgM protilátky. Vyšetřování pacientů musí být moudré a navazuje na laboratorní vyšetření. Stejně tak léčba potřebuje reagovat svojí volbou na vlastnosti chlamydie, na postižený systém v těle pacienta a na vlastní antibiotický preparát.
Current trends in the treatment of pain
V posledním roce jsme se v oblasti léčby bolesti setkali s řadou novinek. Byly publikovány nové doporučené postupy pro léčbu neuropatické bolesti EFNS, objevily se nové účinné látky a nové lékové formy. Z novinek pro systémové podávání jsou to především nové transmukózní fentanyly pro léčbu průlomové bolesti u onkologických pacientů a nová účinná látka tapentadol, která by se měla objevit nejdříve v retardované formě a následně i ve formě s rychlým uvolňováním. Obohacena je i skupina steroidních antiflogistik o novou molekulu lornoxicam. Zajímavé novinky se objevily i v oblasti lokální léčby neuropatické bolesti, pro léčbu postherpetické bolesti je určena náplast s 5% lidokainem a pro léčbu všech mononeuropatií náplast pro jednorázovou aplikaci s 8% kapsaicinem.
Patient with medically unexplained symptoms in primary health care
IKEM Praha Pacienti trpící funkčními obtížemi tvoří až čtvrtinu nemocných v ordinaci praktického lékaře a péče o ně často představuje značné problémy. Podmínkou kvalitní péče je dosažení vzájemného porozumění a pochopení při rozdílném pohledu na prezentované obtíže. Autor referuje o principech práce s těmito pacienty, seznamuje s novými diagnostickými kritérii pro psychosomatický výzkum a doporučuje zásady terapie.
Vulvovaginitides – inflammations of the vulva and vagina
Vulvovaginitis, zánět vulvy a pochvy, je jedním z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen. Mezi klasické subjektivní projevy vulvovaginitid patří „vulvovaginální diskomfort“, tj. výtok, svědění, pálení vulvy a dyspareunie. Ke vzniku vulvovaginitidy dochází při poruše rovnováhy ekosystému poševního prostředí. Základem úspěchu terapie je správná diagnostika a dostatečná léčba. Mnohdy složitým problémem zůstávají chronické a recidivující infekce vulvy a pochvy. Zde je nutné důsledné dodržování hygienických zásad a životosprávy. Dále můžeme využít preparátů k obnovení přirozené poševní flóry a preparátů systémové enzymoterapie nebo dalších přípravků podporujících imunitu. Velmi důležitá je prevence a správná terapie vulvovaginitid v graviditě.
Modern Trends in hormonal contraception
Gynekologická ambulance MUDr. Ludmily Břouškové, Blansko Katedra etiky, LF MU, Brno Základním úkolem gynekologa je pomoci ženě najít pro ni nejvhodnější účinnou a bezpečnou formu antikoncepce. Článek poskytuje základní návod jak pečlivým přístupem minimalizovat rizika spojená s užíváním hormonální (zejména kombinované) antikoncepce a jak optimalizovat výběr konkrétního antikoncepčního přípravku podle požadavků uživatelky a jejich případných zdravotních problémů. Obsahuje také informace o nejnovějších trendech v oblasti hormonální antikoncepce.
Acute phosphate nehropathy as the complication of bowel cleansing for colonoscopy.
Článek popisuje kazuistiku pacienta, který byl připravován na koloskopické a irrigografické vyšetření nízkoobjemovými natrium-fosfátovými projímadly a následně vyvinul závažnou komplikaci – akutní fosfátovou nefropatii, jež si vyžádala zařazení nemocného do pravidelného hemodialyzačního programu. Rozborem případu a literatury upozorňujeme na rizika spojená s užíváním fosfátových roztoků a zároveň uvádíme některá doporučení týkající se užívání projímadel v rámci přípravy k vyšetření tlustého střeva.
Nutrition in liver disease
Játra jsou centrem metabolizmu všech živin. Onemocnění jater mohou proto zasahovat do funkce celého organizmu. Již tím, že často dochází k výrazné malnutrici. Snahy o příznivé ovlivnění průběhu jaterních chorob skladbou přijímané potravy můžeme sledovat dávno, ale skutečné důkazy o prospěšnosti takových opatření stále chybí. Proto jsme v současnosti svědky rozumného odklonu od přísných „jaterních“ diet a přikláníme se spíše k individuálním dietám, s hlavním kritériem jejich tolerance a vhodné úpravy šetrnými technologickými postupy. Ze zkušenosti uvádíme i úskalí, která mohou mařit naše úsilí. Hlavním bodem je stadium chronických jaterních onemocnění ve stadiu kompenzace, kdy opatření se dotýkají většiny nemocných s jaterními chorobami a jsou používána i dlouhá léta.